| Pozitiv | Komparativ | Superlativ |
|---|---|---|
| δίκαιος | δικαιό-τερος, -τέρᾱ, -τερον ‘spravedlivější’ | δικαιό-τατος, -τάτη, -τατον ‘nejspravedlivější’ |
| νέος | νεώ-τερος | νεώ-τατος |
| φίλος | φίλ-τερος | φίλ-τατος |
předchází-li před tematickým vokálem v pozitivu prozodicky krátká slabika, je tematický vokál prodloužen na -ω-, např. νεώτερος ‘novější’
prozodicky dlouhá slabika má buď dlouhý vokál, diftong, nebo vokál, za kterým následují dvě a víc souhlásek (= dlouhá polohou)
u některých adjektiv původní tematický vokál v komparativu a superlativu mizí, např. φίλτερος ‘milejší’
| Pozitiv | Komparativ | Superlativ |
|---|---|---|
| σπουδαί-ως | σπουδαιό-τερον | σπουδαιό-τατα |
komparativ adverbia: acc. sg. neut. komparativu příslušného adjektiva
superlativ adverbia: acc. pl. neut. superlativu příslušného adjektiva
Ὁ ἀνὴρ ἐμπειρότερός ἐστι τοῦ νεανίου / ἢ ὁ νεανίας – … zkušenější mladíka (gen. srovnávací) / zkušenější než mladik
Ὁ ἀνὴρ ἐμπειρότερός ἐστιν – 1. … je zkušenější; 2. … je přiliš, dosti, nadmíru zkušený
Ἀρετὴ τιμιωτάτη ἐστὶ πάντων τῶν χρημάτων – … je nejvzácnější ze všech statků, nad všechny statky (gen. celkový)
Ἀρετὴ τιμιωτάτη ἐστίν – 1. … je nejvzácnější; 2 … je velmi (velice) vzácná, převzácná
ukazovací zájmeno stojí mimo člen, např. ἥδε ἡ γυνή ‘tato žena’
v postavení za členem (přívlastkově) stojí jenom tvary přivlastňovacího genitivu, např. ὁ τούτου (ἐκείνου) πατήρ ‘jeho otec’
| tento | tato | toto | ten | ta | to | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| nom. | ὅδε | ἥδε | τόδε | οὗτος | αὕτη | τοῦτο |
| gen. | τοῦδε | τῆσδε | τοῦδε | τούτου | ταύτης | τούτου |
| dat. | τῷδε | τῇδε | τῷδε | τούτῳ | ταύτῃ | τούτῳ |
| acc. | τόνδε | τήνδε | τόδε | τοῦτον | ταύτην | τοῦτο |
| tito | tyto | tato | ti | ty | ta | |
| nom. | οἵδε | αἵδε | τάδε | οὗτοι | αὗται | ταῦτα |
| gen. | τῶνδε | τῶνδε | τῶνδε | τούτων | τούτων | τούτων |
| dat. | τοῖσδε | ταῖσδε | τοῖσδε | τούτοις | ταύταις | τούτοις |
| acc. | τούσδε | τάσδε | τάδε | τούτους | ταύτας | ταῦτα |
ὅδε, ἥδε, τόδε – tento (hic); o přítomném nebo následujícím
οὗτος, αὕτη, τοῦτο – ten (hic, iste); o předešlém, již řečeném
tam, kde obsahuje člen τ-, má ukazovací zájmeno τ-
tam, kde obsahuje člen ο nebo ω, má ukazovací zájmeno οὑτ-, resp. τουτ-
tam, kde obsahuje člen α nebo η, má ukazovací zájmeno αὑτ-, resp. ταυτ-
ἐκεῖνος, ἐκείνη, ἐκεῖνο – onen (ille); o vzdáleném
ἄλλος, ἄλλη, ἄλλο – jiný
oἱ ἄλλοι, αἱ ἄλλαι, τὰ ἄλλα – ostatní
| Masc. | Fem. | Neut. | Pl. | Masc. | Fem. | Neut. | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| nom. | αὐτός | αὐτή | αὐτό | αὐτοί | αὐταί | αὐτά | |
| gen. | αὐτοῦ ‘jeho’ | αὐτῆς ‘její’ | αὐτοῦ ‘jeho’ | αὐτῶν ‘jejich’ | αὐτῶν ‘jejich’ | αὐτῶν ‘jejich’ | |
| dat. | αὐτῷ ‘mu’ | αὐτῇ ‘jí’ | αὐτῷ ‘mu’ | αὐτοῖς ‘jim’ | αὐταῖς ‘jim’ | αὐτοῖς ‘jim’ | |
| acc. | αὐτόν ‘ho’ | αὐτήν ‘ji’ | αὐτό ‘ho’ | αὐτούς ‘je’ | αὐτάς ‘je’ | αὐτά ‘je’ |
zájmena pro 3. osobu:
mimo nominativ jsou v kontextech bez důrazu tvary od αὐτός, αὐτή, αὐτό
ve všech pádech v kontextech s důrazem jsou tvary od ukazovacích zájmen οὗτος, αὕτη, τοῦτο a ἐκεῖνος, ἐκείνη, ἐκεῖνο
genitiv je přivlastňovací (lat. eius), pokud není řízen předložkou nebo slovesem s předmětem v genitivu
zájmeno αὐτός, αὐτή, αὐτό má v nominativu a ve funkci zájmenného adjektiva bez ohledu na pád dva významy
vytýkací: sám (ipse); mimo člen, např. αὐτὸς ὁ πατήρ = ὁ πατὴρ αὐτός ‘otec sám’
ztotožňovací: týž (īdem); se členem, např. ὁ αὐτὸς ἀνήρ ‘týž muž’
Ὅδε ὁ νεανίας σπουδαιότατός ἐστιν. Οὗτος (ὁ νεανίας) ἐπαίνου
ἄξιός ἐστιν. Ὁ τούτου πατὴρ χαίρει.
Ἥδε ἡ ὁδὸς καλή ἐστιν. Ταύτην (τὴν ὁδὸν) πορευώμεθα, μηδ᾽ ἄλλην.
Tóδε τὸ φάρμακον ὠφελιμώτερόν ἐστιν. Τοῦτο (τὸ φάρμακον) πίνειν ἐθέλομεν, οὐκ ἐκεῖνο (τὸ φάρμακον).
Ἄλλος ἄλλα λέγει. – Každý mluví jiné (věci).
Οἵδε oἱ ἄνδρες καλῶς ἐργάζονται, τὰ ἔργα αὐτῶν βέβαιά ἐστιν, πάντες θαυμάζουσιν αὐτά.
Αὐτὸς ὁ πόλεμος (ὁ πόλεμος αὐτός) φοβερώτατός ἐστιν, αὐτοὶ σὺν τοῖς ἄλλοις ἀποτρέπωμεν αὐτόν.
Οὐ πᾶσιν ὁ αὐτὸς μισθός ἔστιν, ἄλλος ἄλλον λαμβάνει. Ἕκαστος τοσόνδε, ὅσου ἄξιός ἐστιν.
1. Οὐκ ἔστιν σοφίας κτῆμα τιμιώτερον. 2. Πασῶν τῶν γυναικῶν ἡ μήτηρ τοῖς τέκνοις τιμιωτάτη ἐστίν. 3. Ἔργα λόγων χαλεπώτερα. 4. Ὦτα ὀφθαλμῶν ἀπιστότερα. 5. Ἡ ἀκράτεια βλαβερωτέρα ἐστὶ τῶν ἄλλων κακῶν (ἢ τὰ ἄλλα κακά). 6. Ἑκόντες πειθώμεθα ταῖς τῶν ἐμπειροτέρων καὶ σοφωτέρων βουλαῖς. 7. Ὦ παῖδες, ἡδονὰς βλαβερὰς ὡς σπουδαιότατα φεύγετε, αὐταὶ γὰρ τὰ κακὰ τίκτουσιν. 8. Κῦρος ὁ νεώτερος τῷ ἀδελφῷ ἰσχυρότατα ἐπεβούλευεν, ἔμελλε γὰρ αὐτὸς ἀντ᾽ ἐκείνου τῆς τῶν Περσῶν ἀρχῆς βασιλεύσειν. 9. Αὐτὸ τὸ τῶν ἡμετέρων προγόνων ὄνομα τοῖς πολεμίοις φόβον ἐνέβαλλεν. 10. Τούτων αἰτία ἥδ' ἡ γυνή. 11. Πάντες ταὐτὰ (= τὰ αὐτὰ) λέγουσιν, ἄλλος ἄλλον τρόπον. 12. Τὸ λέγειν καὶ τὸ πράττειν οὐ ταὐτό (= τὸ αὐτό) ἐστιν.