| já | ty | ~ zvratné | |
|---|---|---|---|
| nom. | ἐγώ | σύ | |
| gen. | ἐμοῦ, μου | σοῦ, σου | οὗ, οὑ |
| dat. | ἐμοί, μοι | σοί, σοι | οἷ, οἱ |
| acc. | ἐμέ, με | σέ, σε | ἕ, ἑ |
| my | vy | ~ zvratné | |
| nom. | ἡμεῖς | ὑμεῖς | σφεῖς ipsī |
| gen. | ἡμῶν | ὑμῶν | σφῶν |
| dat. | ἡμῖν | ὑμῖν | σφίσιν |
| acc. | ἡμᾶς | ὑμᾶς | σφᾶς |
v sg. kromě nominativu jsou k dispozici tvary důrazné i nedůrazné (příklonné)
archaické krátké tvary zvratných zájmen jsou zřídkavé
| ~ já | ~ ty | ~ on, ona, ono | |
|---|---|---|---|
| gen. | ἐμαυτοῦ, -ῆς | σεαυτοῦ, -ῆς | ἑαυτοῦ, -ῆς, -οῦ |
| dat. | ἐμαυτῷ, -ῇ | σεαυτῷ, -ῇ | ἑαυτῷ, -ῇ, -ῷ |
| acc | ἐμαυτόν, -ήν | σεαυτόν, -ήν | ἑαυτόν, -ήν, -ό |
| ~ my | ~ vy | ~ oni, ony, ona | |
| gen. | ἡμῶν αὐτῶν | ὑμῶν αὐτῶν | ἑαυτῶν (σφῶν αὐτῶν) |
| dat. | ἡμῖν αὐτοῖς, -αῖς | ὑμῖν αὐτοῖς, -αῖς | ἑαυτοῖς, -αῖς, -οῖς (σφίσιν αὐτοῖς, -αῖς, -οῖς) |
| acc. | ἡμᾶς αὐτούς, -άς | ὑμᾶς αὐτούς, -άς | ἑαυτούς, -άς, -ά (σφᾶς αὐτούς, -άς, -ά) |
zvratné zájmeno nemá nominativ
kromě 1. a 2. osoby plurálu je zvratné osobní zájmeno tvořeno spojením tvaru osobního zájmena v akuzativu (ἐμ-, σε-, ἑ-) se zájmenem αὐτός, -ή, -όν v příslušném čísle, pádu a rodě
v 1. a 2. osobě plurálu je zvratné zájmeno vyjádřeno opisem pomocí osobního zájmena ἡμεῖς, resp. ὑμεῖς ve spojení s αὐτός, -ή, -όν
ἐμός, ἐμή, ἐμόν – můj
ἡμέτερος, -έρα, -ερον – náš
σός, σή, σόν – tvůj
ὑμέτερος, -έρα, -ερον – váš
Tato zájmena se skloňují jako adjektiva I. a II. deklinace. Můžou mít i platnost zvratně přivlastňovací.
Přivlastnění třetí osobě:
nezvratné přivlastnění:
genitiv αὐτοῦ, -ῆς, pl. -ῶν v postavení mimo člen, např. ὁ πατὴρ αὐτοῦ = αὐτοῦ ὁ πατήρ ‘jeho otec’
genitiv τούτου, -ης, pl. -ων nebo ἐκείνου, -ης, pl. -ων za členem, např. ὁ τούτου πατήρ ‘jeho otec’
zvratné přivlastnění:
Přivlastnění genitivem osobního či zvratného zájmena je možné i pro 1. a 2. osobu.
| Bez důrazu | S důrazem | |
|---|---|---|
| 1. | ὁ πατήρ μου | ὁ ἐμὸς πατήρ |
| 2. | ὁ πατήρ σου | ὁ σὸς πατήρ |
| 3. | ὁ πατήρ αὐτοῦ | ὁ τούτου πατήρ |
| 1. | ὁ πατήρ ἡμῶν | ὁ ἡμέτερος πατήρ |
| 2. | ὁ πατήρ ὑμῶν | ὁ ὑμέτερος πατήρ |
| 3. | ὁ πατήρ αὐτῶν | ὁ τούτων πατήρ |
nezvratné přivlastnění se uplatní v kontextu, kde se přivlastňuje osobě jiné než podmětu určitého slovesného tvaru ve větě (Vidím tvou dceru – podmět věty ~ 1. os. sg., přivlastnění ~ 2. os. sg.)
nezvratné přivlastnění bez důrazu: pokud možno příklonný tvar genitivu osobního zájmena mimo člen
nezvratné přivlastnění s důrazem: přivlastňovací zájmeno za členem; v 3. os. genitiv ukazovacího zájmena za členem
| Bez důrazu | S důrazem | |
|---|---|---|
| 1. | στέργω τὸν ἐμὸν πατέρα | στέργω τὸν ἐμαυτοῦ (-ῆς) πατέρα |
| 2. | στέργεις τὸν σὸν πατέρα | στέργεις τὸν σεαυτοῦ (-ῆς) πατέρα |
| 3. | στέργει τὸν ἑαυτοῦ (-ῆς) πατέρα | στέργει τὸν ἑαυτοῦ (-ῆς) πατέρα |
| 1. | στέργομεν τὸν ἡμέτερον πατέρα | στέργομεν τὸν ἡμέτερον αὐτῶν πατέρα |
| 2. | στέργετε τὸν ὑμέτερον πατέρα | στέργετε τὸν ὑμέτερον αὐτῶν πατέρα |
| 3. | στέργουσι τὸν ἑαυτῶν πατέρα | στέργουσι τὸν ἑαυτῶν πατέρα |
zvratné přivlastnění se uplatní v kontextu, kde se přivlastňuje podmětu určitého slovesného tvaru ve větě (Vidíš svou dceru – podmět věty ~ 2. os. sg., přivlastnění ~ 2. os. sg.)
zvratné přivlastnění bez důrazu: přivlastňovací zájmeno za členem; v 3. os. genitiv zvratného zájmena za členem
zvratné přivlastnění s důrazem: v sg. a 3. os. pl. genitiv zvratného zájmena za členem; v pl. genitiv αὐτῶν za přivlastňovacím zájmenem (1. a 2. os. pl.)
| gen. | ἀλλήλων ‘sebe navzájem’ |
| dat. | ἀλλήλοις, -αις ‘sobě navzájem’ |
| acc. | ἀλλήλους, -ας, -α ‘sebe navzájem’ |
Ἐγὼ πρὸς τὸν φίλον ἔλεγον, “Μετ᾿ ἐμοῦ ἐργάζου, ἐμοὶ πίστευε, ἐμὲ στέργε.“
Ἔλεγεν ὁ φίλος πρὸς ἐμέ, “Σύ μοι φίλος ἴσθι, μετὰ σοῦ ἑκὼν ἐργάζομαι, σοὶ πιστεύω, σὲ στέργω.“
Ὁ πατὴρ ἐπιμέλεταί μου. – Otec se o mě stará.
Ὁ πατὴρ ἐπιμέλεταί σου.
Ὁ πατὴρ ἐπιμέλεται αὐτοῦ.
Ὁ πατὴρ ἐπιμέλεται ἡμῶν.
Ὁ πατὴρ ἐπιμέλεται ὑμῶν.
Ὁ πατὴρ ἐπιμέλεται αὐτῶν.
Ἐγὼ ἐπιμέλομαι ἐμαυτοῦ. – Starám se o sebe.
Σὺ ἐπιμέλῃ σεαυτοῦ.
Οὗτος ἐπιμέλεται ἑαυτοῦ.
Ἡμεῖς ἐπιμελόμεθα ἡμῶν αὐτῶν.
Ὑμεῖς ἐπιμέλεσθε ὑμῶν αὐτῶν.
Οὗτοι ἐπιμέλονται ἑαυτῶν (σφῶν αὐτῶν).
Ἐπιμελώμεθα ἀλλήλων! – Starejme se o sebe navzájem!
Πιστεύετε ἀλλήλοις! – Důvěřujte si navzájem!
Οἱ φίλοι στέργουσιν ἀλλήλους. – Přátelé se navzájém mají rádi.
1. Ἐγὼ μὲν ὑμᾶς διδάσκω, ὑμεῖς δὲ σπουδαίως μοι πείθεσθε! 2. Δεῖ ἡμᾶς μήποτε τοῦ ἡμετέρου αὐτῶν ἀγαθοῦ, ἀλλὰ τοῦ τῆς πατρίδος ἐπιμέλεσθαι. 3. Οὐ μόνον ὑμῖν αὐτοῖς, ἀλλὰ τῇ ὑμετέρᾳ πατρίδι μανθάνετε. 4. Μὴ ἄγαν πιστεύετε ὑμῖν αὐτοῖς, oἱ γὰρ ἑαυτοῖς (σφίσιν αὐτοῖς) πιστεύovτες πολλάκις σφάλλονται. 5. Μὴ βλάπτωμεν ἀλλήλους, βλάπτοντες γὰρ τοὺς ἡμετέρους φίλους βλάπτομεν ἡμᾶς αὐτούς. 6. Ἡ μήτηρ πρὸς τὴν θυγατέρα, „Θύγατερ, ὡς μετριώτατα περὶ σεαυτῆς (σαυτῆς) λέγε, μὴ ἄλλοι σε κακὴν νομίζωσιν.“ 7. Αἱ μέλιτται ἐνίοτε ἀλλήλαις μάχονται καὶ τοῖς κέντροις ἀλλήλας τιτρώσκουσιν. 8. Τῶν μαχῶν αὕτη πικροτάτη ἐστίν, ἐν ᾗ oἱ τῆς αὐτῆς πατρίδος παῖδες ἀλλήλοις μάχονται.