Starořecký jazyk

4. cvičení – II. deklinace: maskulina (proparoxytona); ind., impt., inf. praes. med., pass.

Maskulina II. deklinace (proparoxytona)

Pád Sg. Pl.
nom. ἄνθρωπ-ος ‘člověk’ ἄνθρωπ-οι
gen. ἀνθρώπ-ου ἀνθρώπ-ων
dat. ἀνθρώπ-ῳ ἀνθρώπ-οις
acc. ἄνθρωπ-ον ἀνθρώπ-ους
voc. ἄνθρωπ-ε ἄνθρωπ-οι
  • ostrý přízvuk se ze třetí slabiky od konce přesouvá na druhou, je-li poslední slabika dlouhá (má diftong nebo dlouhý vokál)
  • koncovka nom. pl -οι je z hlediska přízvuku krátká

Indikativ, imperativ, infinitiv prézentu mediopasiva

Osoba indikativ imperativ infinitiv
1. παιδεύ-ο-μαι ‘jsem vychováván’ παιδεύ-εσθαι*
2. παιδεύ-ῃ παιδεύ-ου
3. παιδεύ-ε-ται παιδευ-έ-σθω
1. παιδευ-ό-μεθα
2. παιδεύ-ε-σθε παιδεύ-ε-σθε
3. παιδεύ-ο-νται παιδευ-έ-σθων
  • mediopasivum je slovesný tvar, který v jedné formě slučuje medium a pasivum (slovesné rody, ang. voice)
    • interpretace slovesné formy v mediopasivu a rozlišení, zda jde o pasivum nebo medium, vyplývá z kontextu a lexikálního významu slovesa
    • παιδεύομαι - jsem vychováván (pass.) / vychovávám se (med. přím.) / vychovávám si (med. nepřím.)
  • u media je subjekt (podmět; nom.) původcem slovesného děje, který se k subjektu vztahuje zpátky jako k přímému nebo nepřímému předmětu:
    • medium přímé (~ acc.): Ὁ φίλος γυμνάζεται. Přítel se cvičí.
    • medium nepřímé n. prospěchové (~ dat.): Ὁ δοῦλος παρασκευάζεται σῖτον. Otrok si připravuje pokrm.
  • u pasiva je subjekt cílem děje, který má původ jinde; sémantická role subjektu je patient; původce děje, nějčastěji agens, může být vyjádřen předložkovou vazbou ὑπὸ + gen.
    • Ὁ ἵππος ἄγεται ὑπὸ τοῦ δούλου. Kůň je veden otrokem.

*-αι v -εσθαι, -ομαι, -εται, -ονται je z hlediska přízvuku krátké, přízvuk je proto na třetí slabice od konce

Vazba akuzativu s infinitivem po δεῖ

Neosobní sloveso δεῖ je třeba se váže s akuzativem a infinitivem (AccInf). Tvary akuzativu v takovýchto větách plní funkci buď podmětu slovesa v infinitivu, nebo naopak přímého předmětu slovesa v infinitivu. V jedné větě můžou být zachyceny obě syntaktické funkce pomocí dvou různých akuzativů.

  • akuzativ jako podmět: v českém překladu se uplatní nominativ
    • aktivní infinitiv: Δεῖ τὸν διδάσκαλον εὖ παιδεύειν. Je třeba, aby učitel dobře vychovával.
    • infinitiv přímého media: Δεῖ τοὺς νέους γυμνάζεσθαι. Je třeba, aby se mládež cvičila.
    • infinitiv nepřímého media: Δεῖ τὸν δοῦλον σῖτον παρασκευάζεσθαι. Je třeba, aby si otrok připravoval pokrm.
    • infinitiv pasiva: Δεῖ τοὺς νέους παιδεύεσθαι. - Je třeba, aby byla mládež vychovávána.
  • akuzativ jako předmět: v českém překladu se uplatní akuzativ
    • aktivní infinitiv: Δεῖ παιδεύειν τοὺς νέους. Je třeba vychovávat mládež.
    • infinitiv nepřímého media: Δεῖ τὸν δοῦλον σῖτον παρασκευάζεσθαι. Je třeba, aby si otrok připravoval pokrm.

Člen

  1. substantivizuje: νέοι mladí → οἱ νέοι mládež;
  2. adjektivizuje: νῦν nyní → οἱ νῦν ἄνθρωποι nynější lidé, dnešní generace

Věty

1. Ὁ δοῦλος ἄγει τὸν ἵππον. Ὁ ἵππος ἄγεται ὑπὸ τοῦ δούλου.
2. Οἱ δοῦλοι ἄγουσι τοὺς ἵππους. Οἱ ἵπποι ἄγονται ὑπὸ τῶν δούλων.
3. Γυμνάζω τὸν φίλον. Ὁ φίλος γυμνάζεται.
4. Ὁ δοῦλος παρασκευάζει σῖτον τῷ ἐμῷ φίλῳ. Ὁ δοῦλος παρασκευάζεται σῖτον.
5. Δεῖ τὸν διδάσκαλον εὖ τοὺς νέους παιδεύειν.
6. Δεῖ τοὺς νέους ὑπὸ τοῦ διδασκάλου εὖ παιδεύεσθαι.
7. Δεῖ τοὺς νέους εὖ γυμνάζεσθαι.
8. Εὖ παιδεύου, ὦ φίλε! Εὖ παιδεύεσθε, ὦ νέοι!
9. Τίς καὶ ὑπὸ τῶν νῦν ἀνθρώπων θαυμάζεται; Ὅμηρος καὶ ὑπὸ τῶν νῦν ἀνθρώπων θαυμάζεται.
10. Ὅμηρον θαυμάζομεν καὶ στέργομεν.

ἄγω, -ειν – vést
ἄνθρωπος, ἀνθρώπου, ὁ – člověk
γυμνάζω, -ειν – cvičím
διδάσκαλος, διδασκάλου, ὁ – učitel
θαυμάζομαι – jsem obdivován
θαυμάζω, -ειν – podivuji se, obdivuji
νέοι – mladí (lidé), mládež
νέος – nový, mladý, čerstvý
νῦν – nyní
ὁ νῦν – nynější
Ὅμηρος, Ὁμήρου, ὁ – Homér
παρα-σκευάζω, -ειν – připravuji, chystám
σῖτος, -ου, ὁ – pokrm
ὑπό (s gen.) – od

Procvičování

1. Εὖ παιδεύομαι, εὖ παιδευόμεθα. 2. Κρύπτῃ· μὴ κρύπτου! 3. Οὐ παίῃ· μὴ παῖε! 4. Οὐ στέργεται. 5. θαυμάζετε καὶ θαυμάζεσθε. 6. Οὐ φθείρονται, ἀλλὰ σῴζονται. 7. Ὁ ἵππος τῷ ἀνθρώπῳ δουλεύει. 8. Ὁ θάνατος τὸν τοῦ ἀνθρώπου βίον λύει. 9. Οἱ νόμοι τοὺς ἀνθρώπους παιδεύουσιν. 10. Ὁ δίκαιος ἄνθρωπος ἀεὶ στέργεται καὶ θαυμάζεται. 11. Σῴζετε, ὦ θεοί, τὸν ἀδελφὸν ἐκ δεινοῦ κινδύνου! 12. Οἱ σοφοὶ τὸν ἄνθρωπον μικρὸν κόσμον ἐν τῷ μακρῷ κόσμῳ λέγουσιν. 13. Καλὸν φέρουσι καρπὸν οἱ χρηστοὶ φίλοι.

ἀδελφός, -ου, ὁ – bratr
βίος, -ου, ὁ – život
δεινός, -οῦ – hrozný
δίκαιος, -ου – spravedlivý
δουλεύω, -ειν – sloužím, otročím
ἐκ, ἐξ (s gen.) – z, ze; ἐξ před samohláskami
ἐν (s dat.) – v, ve, na (kde?)
θάνατος, -ου, ὁ – smrt
θεός, -οῦ, ὁ – bůh
καλός, -οῦ – krásný
καρπός, -οῦ, ὁ – plod, ovoce
κίνδυνος, -ου, ὁ – nebezpečí
κόσμος, -ου, ὁ – pořádek, ozdoba, svět
κρύπτω, -ειν – kryji, skrývám
λέγω, -ειν – mluvit; + acc. + acc nazývat něco něčím
λύω, -ειν – uvolňuji, ruším, přerušuji
μακρός, -οῦ – dlouhý, rozlehlý
μικρός, -οῦ – malý, krátký
νόμος, -ου, ὁ – zákon
παίω, -ειν – biji, poraňuji
σοφός, -οῦ – moudrý; ὁ σοφός moudrý člověk
σῴζω, -ειν – chráním, zachraňuji
φέρω, -ειν – nést, přinášet
φθείρω, -ειν – hubím, ničím
φίλος, -ου – milý, přátelský; ὁ φίλος přítel
χρηστός, -οῦ – řádný, poctivý, užitečný

Křížové odkazy

s. 10-12
II. deklinace: maskulina (proparoxytona) § 72 (s. 35), Ind., impt., inf. praes. med. pass. § 186, 187 (s. 88-89)
Krátér se závodem s pochodněmi. Asi 410–400 p. n. l.

Krátér se závodem s pochodněmi. Asi 410–400 p. n. l.