6. cvičení – Imperfektum aktiva; I. deklinace: nom. -η, gen. -ης

I. deklinace: nom. -η, gen. -ης

Singulár	Člen	Paroxytona	Oxytona
nom.	ἡ	μάχ-η ‘bitva’	τιμ-ή ‘čest’
gen.	τῆς	μάχ-ης	τιμ-ῆς
dat.	τῇ	μάχ-ῃ	τιμ-ῇ
acc.	τήν	μάχ-ην	τιμ-ήν
voc.		= nom.	= nom.
Plurál
nom.	αἱ	μάχ-αι	τιμ-αί
gen.	τῶν	μαχ-ῶν	τιμ-ῶν
dat.	ταῖς	μάχ-αις	τιμ-αῖς
acc.	τάς	μάχ-ᾱς	τιμ-άς
voc.		= nom.	= nom.

oxytona v gen. a dat. obou čísel mění přízvuk na průtažný
kmenotvorné -η pochází z dlouhého vokálu *ā (srov. č. fem. na -a), který prošel touto změnou v attickém a iónském dialektu (srov. dórské tvary μάχᾱ, τιμά)
původní -α (< *ā zkrácením) je viditelné v plurálu, protožé krátké α nepodléha změně na η
v acc. pl. je sekundárně dlouhé -ᾱ, které vzniklo až po změně *ā > η
gen. pl. má přízvuk vždy na koncovce -ῶν (gen. pl. *-āsōn > *-āhōn > *-āōn > -ῶν)
koncovka nom. pl. -αι je pro přízvuk krátká

Imperfektum aktiva

Osoba	Ιndikativ	Primární koncovky akt.	Sekundární koncovky akt.
1.	ἐ-παίδευ-ο-ν ‘vychovával jsem’	-ω	-ον
2.	ἐ-παίδευ-ε-ς	-εις	-ες
3.	ἐ-παίδευ-ε(ν)	-ει	-ε
1.	ἐ-παιδεύ-ο-μεν	-ομεν	-ομεν
2.	ἐ-παιδεύ-ε-τε	-ετε	-ετε
3.	ἐ-παίδευ-ο-ν	-ουσι	-ον

imperfektum je minulý průběhový (= imperfektivní / nedokonavý) čas
indikativ minulého času má vlastní sadu koncovek, které se konvenčně označují jako sekundární
tzv. primární sada koncovek je v indic. prézentu; oproti sekundárním koncovkám některé primární koncovky obsahují -ι(-) navíc
tvary minulého času v indikativu se vyznačují tzv. augmentem (přímnožkem) v podobě předpony ἐ-
- slabičný: augment má u sloves začínajících souhláskou podobu ἐ-
- časový: u sloves začínajících samohláskou n. diftongem augment splyne s počátkem slova a vzniká dlouhý vokál n. dlouhý diftong:
  - α → η: ἄγω → ἦγον ‘vedl jsem’
  - ε → η: ἐλπίζω → ἤλπιζον ‘doufal jsem’
  - ο → ω: ὀρύττω → ὤρυττον ‘kopal jsem’
  - ι → ῑ: ἱππεύω → ἵππευον ‘jezdil jsem na koni’
  - υ → ῡ: ὑβρίζω → ὕβριζον ‘ponižoval jsem’
  - αι → ῃ: αἰσθάνομαι → ᾐσθανόμην ‘vnímal jsem’
  - ᾳ → ῃ: ᾄδω → ᾖδον ‘zpíval jsem’
  - αυ → ηυ: αὐξάνω → ηὔξανον ‘zvětšoval jsem’
  - ευ → ηυ: εὐθύνω → ηὔθυνον ‘vedl jsem’
  - οι → ῳ: οἰκτίρω → ᾤκτιρον ‘naříkal jsem’
- α se dlouží na η kvůli změně *ā > *ǣ > η v attickém a iónském dialektu

Vyjádření zvratného přivlastnění

Ἔ-φερ-ο-ν τὸ ἐμὸν δῶρον. – Nesl(a) jsem svůj dar.
Ἔ-φερ-ε-ς τὸ σὸν δῶρον. – Nesl(a) jsi svůj dar.
Ἔ-φερ-ε(ν) τὸ ἑαυτοῦ δῶρον. – Nesl svůj dar.
Ἔ-φερ-ε(ν) τὸ ἑαυτῆς δῶρον. – Nesla svůj dar.
Ἐ-φέρ-ο-μεν τὰ ἡμέτερα δῶρα. – Nesli/y jsme své dary.
Ἐ-φέρ-ε-τε τὰ ὑμέτερα δῶρα. – Nesli/y jste své dary.
Ἔ-φερ-ο-ν τὰ ἑαυτῶν δῶρα. – Nesli/y své dary.

Řečtina neužívá speciální zvratné přivlastňovací zájmeno (srov. č. svůj, lat. suus) ve všech třech osobách jako čeština. U první a druhé osoby se pro vyjádření zvratného přivlastňovacího vztahu používá přivlastňovací zájmeno první, resp. druhé osoby (ἐμός, -ή, -όν – můj / svůj; σός, ή, -όν – tvůj / svůj; ἡμέτερος, -η, -ον – náš / svůj; ὑμέτερος, -η, -ον – váš / svůj). Tyto tvary jsou v gramatické shodě s přivlastňovanou věcí nebo osobou, a proto nám neříkají, jakého rodu (masc., fem., neut.) je osoba, které se něco přivlastňuje.

Jenom třetí osoba sg. a pl. disponují speciálním nesklonným zvratným přivlastňovacím zájmenem, které obsahuje kmen *su̯e- (> ἑ-) v kombinaci se zájmenem třetí osoby ἀυτός, -ή, -ό ‘on, ona, ono’. Finální tvar má koncovku genitivu, která číslem a rodem odpovídá osobě, které se něco přivlastňuje. Toto přivlastňovací zájmeno teda není v gramatické shodě s přivlastňovanou věcí nebo osobou. České protějšky těchto tvarů si můžeme představit jako †svjeho (masc.), †svjejí (fem.), †svjejich (pl.).

Osoba	Muž. a střed. rod	Žen. rod
3. os. sg.	ἑαυτοῦ ‘svůj, svoje atd.’	ἑαυτῆς ‘svůj, svoje atd.’
3. os. pl.	ἑαυτῶν ‘svůj, svoje atd.’	ἑαυτῶν ‘svůj, svoje atd.’

Věty

1. Ἡ νίκη τιμὴν φέρει. 2. Ἐκ τῆς νίκης τιμή ἐστι καὶ τῷ δήμῳ καὶ τῷ στρατηγῷ. 3. Ὁ δῆμος τῇ καλῇ νίκῃ ἔχαιρεν. 4. Τὴν φίλην εἰρήνην οἱ ἄνθρωποι ἀεὶ ἔστεργον. 5. Χαῖρε, ὦ καλὴ νίκη! 6. Ὁ φίλος τὸν ἑαυτοῦ ἵππον ἦγεν. 7. Τὰ τέκνα καλὴν ᾠδὴν ᾖδεν.

Slovní zásoba

νίκη, ης, ἡ – vítězství
εἰρήνη, -ης, ἡ – mír
τιμή, -ῆς, ἡ – čest, pocta
φίλος, φίλη, φίλον – milý, drahý, vzácný, vítaný
ἐκ, ἐξ (s gen.) – z
δῆμος, δήμου, ὁ – lid (jen svobodní občané, nikoliv otroci)
ἀεί – vždy, stále
χαῖρε! – buď zdráv! buď vítán!
στρατηγός, -οῦ, ὁ – vojevůdce
ᾠδή, -ῆς – píseň, zpěv
χαίρω (s dat.) – těším se, raduji se
ᾄδω – zpívám
χαίρω τῇ νίκῃ – těším se z vítězství
καλός, -ή, -όν – krásný

Křížové odkazy

s. 13-14

Imperfektum aktiva § 185., I. deklinace: -η, -ης sg. § 63. Člen § 59