9.1. cvičení – I. deklinace: nom. sg. -ᾰ, gen. sg. -ης

• přípona *-i̯ᾰ je krátká v nom., acc. a voc. sg.; -ᾰ se proto nemůže změnit na -η

• v gen. a dat. sg je přípona *-i̯ᾱ dlouhá; původní *-ᾱ se mění na η, jestli mu nepředchází -ε-, -ι- nebo -ρ-

• původní *i̯ této přípony je zachováno jen zřídka; jeho podoba se často změnila kvůli palatalizačním procesům, takže v tvarech z klasického období někdy není patrné

• tento typ feminin se dá identifikovat v nom. sg. podle toho, že má koncovku -α, ačkoliv jí nepředchází -ε-, -ι- nebo -ρ-

• I. a II. typ pocházejí z přípony *-ā, která se v sg. mění buď na -η (I. typ), nebo zůstává v podobě -ᾱ, když příponě předchází -ε-, -ι- nebo -ρ- (II. typ)
• III. a IV. typ pocházejí z přípony *-i̯a (nom., acc., voc. sg.) a *-i̯ā (gen., dat. sg.); v *-i̯ā zůstává dlouhé -ᾱ, předchází-li mu -ε-, -ι- nebo -ρ- (III. typ), jinak se mění na -η (IV. typ); nom., acc., voc. sg. mají vždy krátké -ᾰ, co se projeví na přízvuku
• plurál je u všech typů stejný
• gen. pl. má průtažný přízvuk vždy na koncovce -ῶν

Postup určení deklinačního typu

1. Jaká je koncovka v nom. sg.?

• -η → νίκη, -ης (I. typ)

• -α → krok 2

2. Která hláska předchází -α?

• hláska jiná než ε, ι, nebo ρ, zejména pak -ττ-, -σσ-, -ξ-, -σ- → γλῶττα, -ης (IV. typ)

• ε, ι, nebo ρ → krok 3

3. Jaký je typ a poloha přízvuku v nom. sg.?

• ostrý na poslední nebo druhé slabice od konce → χώρᾱ, -ας (II. typ)

• ostrý na třetí slabice od konce nebo průtažný na druhé slabice → ἀλήθειᾰ, -ας (III. typ)