21. cvičení – III. deklinace: kmeny s likvidami -λ, -ρ; silný aorist

III. deklinace: kmeny s likvidami -λ, -ρ

• slovo ἅλς je v řečtině jediné, které má kmen na -λ
• Kmeny na -ρ mají:
  • nominativ nesigmatický v stupni dlouhém -ηρ nebo -ωρ
  • ostatní pády buď v stupni plném (vzor ρήτωρ, -ορος), nebo — podle nominativu — v stupni dlouhém (vzor σωτήρ, -ῆρος)
• Slovo μάρτυς (< *-urs) ‘svědek’, gen. μάρτυρος, dat. pl. μάρτυσι(ν)
• Slovo ἦρ ‘jaro’ se neřídí přízvukovým pravidlem o jednoslabičných slovech, poněvadž vzniklo stažením z ἔαρ. Tedy gen. ἦρος, dat. ἦρι

Ablaut v řečtině

Ablaut (také střída) v řečtině je střídání různých podob jednoho vokálu v závislosti na gramatické či derivační kategorii nebo poloze v paradigmatu. Někdy bývá spojen s posunem přízvuku, který se historicky v protoindoevropštině (PIE) nevyskytoval na morfému v nulovém stupni. Ablaut se týká kořene nebo derivační přípony. Tento systém byl zděděn z PIE a v řečtině byl časem marginalizován v prospěch kolumnárního ablautu, t.j. stejného ablautu napříč paradigmatem, na základě analogického vyrovnávání.

Vokál podléhající ablautu může být i součástí diftongu, v nulovém stupni se pak ofglajd diftongu (/i̯/, /u̯/) stává plnohodnotným vokálem (/i/, /y/). Dlouhý stupeň se v řečtině historicky vyskytoval jenom v nom. sg. některých substantiv III. deklinace, odkud se někdy rozšířil do celého paradigmatu (např. σωτήρ, ῆρος). Nulový stupeň se nejčastěji vyskytuje v aoristu silném, v plurálu a mediopasivu atematických sloves a v slabých pádech (gen., dat.) některých substantiv. V rámci paradigmatických vztahů, tedy mimo domény derivace, se ablaut omezuje na změnu stupně kořene či přípony, ke změnám vokalizmu mezi /e/ a /o/ spíše nedochází. Výjimkou je kmen perfekta, který historicky obsahoval /o/ vokalizmus v kořeni (např. perf. λέ-λοιπ-α ‘zanechal jsem’ oproti praes. λείπω), avšak perfektum je méně pevnou součástí slovesného paradigmatu ve srovnání s aoristem nebo futurem, čím se blíží derivaci. V rámci derivace, t.j. tvorby nových lexémů, je změna vokalizmu častější (sloveso τρέπω ‘otáčím’ oproti subst. τροπή ‘otočení’).

Příklady ablautu

Silný aorist

Aoristový kmen vyjadřuje dokonavý vid (= perfektivní aspekt). Některá slovesa tvoří aoristový kmen jenom změnou stupně kořene na nulový nebo pomocí reduplikace, aniž by přibíraly speciální příponu. Takovéto aoristy se nazývají silné a jejich morfologie (u koncovek a modálních přípon) se shoduje s časováním prézentního kmene; formální rozdíl mezi prézentním kmenem a aoristem je tedy jenom v kořeni. Tento způsob tvoření aoristového kmene nebyl v historii řečtiny produktivní. Slabé aoristy, které byly produktivní, obsahují speciální kmenotvornou příponu -σ- a mají také speciální sady koncovek.

Následující tvary nemají přízvuk v silném aoristu na kořeni ale na příponě:

• inf. aor. act. - př. λιπεῖν ‘opustit’ (vs. praes. λείπειν ‘opouštět’)
• inf. aor. med. - př. λιπέσθαι ‘opustit si’ (vs. praes. λείπεσθαι ‘opouštět si’)
• někdy 2. os. sg. imper. aor. act. - př. εἰπέ ‘řekni’ (vs. praes. λεῖπε ‘opouštěj’)
• 2. os. sg. imper. aor. med. - př. λιποῦ ‘opusť si’ (vs. praes. λείπου ‘opouštěj si’)
• ptc. aor. act. - př. λιπών, -όντος ‘opustiv’ (vs. praes. λείπων, -οντος ‘opouštěje’)

Dokonavý vid se v řečtině, stejně jako v češtině, nekombinuje s přítomným časem. Aoristový kmen má vyjma indikativu pouze vidovou platnost, nikoliv časovou.

Podmínka ireální

Souvětí podmínkové neskutečné (ireální) vyjadřuje děj neskutečný (bez zřetele na čas):

• v předvětí (vedl. věta, protasis): εἰ (μή) = kdyby + indikativ historického času (impf., aor., plpf.)
• v závětí (hlav. věta, apodosis): indikativ historického času + ἄν

Εἰ τὸν φίλον ἔλειπες, αἰσχύνην οὐκ ἂν ἔφευγες
Kdybys opouštěl přítele, neunikal bys hanbě
Εἰ τὸν φίλον ἔλιπες, αἰσχύνην οὐκ ἂν ἔφυγες
Kdybys opustil přítele, neunikl bys hanbě

Konjunktiv rozvažovací

Konjunktiv rozvažovací: v 1. os. sg. nebo pl.
ποῖ φεύγω; kam (mám) utíkat?
ποῖ φεύγωμεν; kam (máme) utíkat?
ποῖ φύγωμεν; kam (máme) utéci?

Věty

1. Ὁ ἅλς τῷ ἀνθρώπῳ πρὸς βίον ἀναγκαῖός ἐστιν. 2. Ἔνιοι τῶν θηρῶν τοῖς θηρσὶ μάχονται. 3. Εἴθε οἱ ῥήτορες ἀεὶ τῷ δήμῳ χρήσιμα συμβουλεύοιεν! 4. Ἡ τοῦ ἦρος ἀρχὴ πᾶσι φίλη ἐστίν. 5. Τοῖς μάρτυσιν οὐκ ἂν ἐπιστεύομεν, εἰ μὴ πιστὰ ἔλεγον. 6. Οἱ Πέρσαι προσήγαγον ἰσχυρὰν στρατιὰν εἰς τὴν Ἑλλάδα. 7. Τῆς μάχης γιγνομένης οἱ πολέμιοι πάντα καταλιπόντες εἰς φυγὴν ἐτράποντο. 8. Μὴ καταλίπῃς τὸν φίλον ἐν κινδύνῳ! 9. Οἱ πολέμιοι μετὰ τὴν μάχην ἔλεγον· “Ποῖ τραπώμεθα, ποῖ φύγωμεν;“ 10. Καλόν ἐστι παισὶν ἐλευθερίαν καταλιπέσθαι.

Křížové odkazy